Lymfatická masáž – jak to funguje aneb Něco pro zvídavé :-)


LYMFATICKÁ MASÁŽ - JAK TO FUNGUJE

Mnoho lidí již slyšelo o lymfatické masáži, ale málokdo ví, o co se vlastně jedná a jak to vůbec funguje. O lymfě a lymfatickém systému se ví všeobecně celkem málo, přestože se jedná o nejvýznamnější součást obranyschopnosti organismu. Pokusím se to celé přiblížit co nejjednodušeji, bez detailů, které nejsou nezbytně nutné :-).

Napřed trocha historie

Lymfatickou masáž neboli manuální lymfodrenáž poprvé předvedli manželé Vodderovi z Dánska na mezinárodní výstavě krásy a zdraví ve Francii v roce 1936. Technika nevzbudila příliš mnoho pozornosti a její čas přišel až v 60. letech minulého století, kdy ji do praxe uvedl německý lékař Johannes Asdonk. Na rozvoji metody poté pracovali profesoři Kuhnke a Földi. V Československu se studiu lymfatického systému začal v roce 1969 věnovat prof. Miroslav Bechyně, díky němuž se tento způsob ošetření začal využívat především v dermatologii, ale i jako významný pomocník v dalších oblastech lékařství. Lymfologie se stala samostatným lékařským oborem a v r. 1992 byla založena Česká lymfologická společnost.

Co je lymfa a odkud se bere?

Lymfa neboli míza je téměř čirá mebo mléčná až nažloutlá tekutina, která vzniká v prostoru mezi buňkami. Jak se tam dostane? To je už na trochu delší povídání...
Většině lidí je známo, že kyslík a veškeré živiny nezbytně nutné pro život jednotlivých buněk organismu rozvádí krev. Krevní řečiště se skládá z cév různé velikosti a tloušťky. Největší jsou tepny vycházející ze srdce. Ty se dále větví na menší a menší, až jsou u nich krevní vlásečnice, kterými projde už jen jediná červená krvinka - vzpomeňte si na seriál Byl jednou jeden život :-). Současně se tam dostanou živiny - cukry, tuky, bílkoviny a další živiny. Tlakem krve projdou stěnou vlásečnice - kapiláry - a dostávají se k buňkám.
Protože jednotlivé buňky nejsou hranaté, zůstávají mezi nimi malé prostůrky. Ty jsou vyplněné mezibuněčnou tekutinou čili tkáňovým mokem. Tato tekutina vlastně vytváří životní prostředí buněk, obsahuje živiny, které buňky potřebují a také to, co buňky "vyhodí" jako nepotřebné. Tedy oxid uhličitý, odpady metabolismu či různé toxiny. To vše se filtruje zase zpět do vlásečnic. Tyto malinkaté cévky se znova spojují ve větší a vytvářejí ne už tepny, ale žíly.
Žíly odvádějí odkysličenou krev, která posbírala také buněčný odpad. Do nejmenších žilek však nemohou proniknout například tuky nebo bílkoviny, které jsou příliš velké, aby se dostaly zpátky. Ty zůstávají v mezibuněčném prostoru a spolu s mezibuněčnou tekutinou vytvářejí lymfu - mízu. Ale co dál?

Lymfatický systém

Zjednodušeně je lymfa to, co žíly nestačí nebo nemůžou "pobrat", asi 10% všeho, co se má dostat zase pryč z mezibuněčného prostoru. A od toho je tady lymfatický systém.
Žíly jsou přibližně kopírovány lymfatickými - mízními cévami. Ty začínají od nejmenších mezi buňkami a spojují se do větších. Navazují na ně mízní uzliny, kde dochází k filtraci tekutiny. Uzliny zachycují škodlivé látky, jež by jinak organismu škodily, vytvářejí specifické protilátky a obsahují velké množství bílých krvinek. Jsou tedy důležitými centry obranyschopnosti organismu.
Největší lymfatické cévy se nazývají mízovody, největší je hrudní mízovod, který ústí pod klíční kostí zpět do krevního řečiště.
Lymfatické cévy nemají žádný vlastní "pohon", tekutina se v nich pohybuje pouze pohybem okolních svalů, svalovou pumpou. Proto je pro kvalitní funkci obranyschopnosti organismu tak důležitý pohyb! Jinak se míza dostává z místa, kde se vytvořila, jen velmi pomalu. Tzn., zůstává tak i všechen odpad...

Co se stane, když...

Práce lymfatického systému je řízena hormonálně, to znamená, že ji můžeme sami ovlivnit skutečně jen velmi těžko. Působí zde mnoho faktorů, od složení stravy až po hladinu naší psychické pohody. Jakmile se v organismu objeví určitá nerovnováha, projeví se to i na funkci lymfatického systému.
Víme, že je tento systém velmi pomalý a stihne odvést stále jen tu svou desetinu. A v případě, že se do mezibuněčného prostoru dostává více odpadu, mezibuněčná tekutina, s příměsí všeho ostatního už lymfa, se hromadí v podkoží. Na kůži se vytvářejí nerovnosti a vzniká celulita, lidově celulitida. Celulitida je mnohem pozdější stádium, vlastně už zánětlivé onemocnění takto postižené tkáně.

Lymfatická masáž

A tady se konečně dostáváme k lymfatické masáži, správněji lymfodrenáži. Pokud jste se prokousali předchozím, jistě je snadné pochopit, že s masáží jako takovou nemá ta lymfatická skoro nic společného. Oproti skutečné masáži, kde jde především o uvolnění svalů, je lymfomasáž velmi jemná.
Pracuje se především s kůží a podkožím, pomalu a v pravidelném rytmu. Pomalé tempo a klidný rytmus je v souladu s pohybem mízy v lymfatických cévách. Prakticky dochází k uvolňování a vytlačování lymfy z tkání.
Je proto nezbytně nutné uvolnění velkých uzlin a ústí hlavního mízovodu zpět do krevního oběhu. Toto uvolnění - otevření a vyprázdnění - je nutné provádět v průběhu celé procedury opakovaně, tak, aby tekutina z tkání měla kam odtékat.

Kdy ano a kdy ne

Z předchozího je zřejmé, že lymfatická masáž je významný prostředek k posílení imunitního systému těla. Když jsou cesty čisté, jsou také připraveny k zachycení všeho, co by nám mohlo dělat nepříjemnosti, od obyčejné rýmy až po vážné onemocnění. Tady je však nutné zdůraznit, že posilovat svou obranyschopnost má především člověk, který je zdravý! Takže pokud na Vás "něco leze", na lymfatickou masáž nechoďte, pokud nechcete riskovat, že se nemoc "rozjede". A určitě nechoďte na masáž se zánětlivým onemocněním ani s jakoukoli infekcí.
Absolutní kontraindikací lymfomasáže je onkologické onemocnění.
Pozor je nutné dávat v případě, že trpíte žilní nedostatečností, křečovými žilami či jiným podobným problémem dolních končetin. Na místě je lékařské vyšetření a rozhodnutí lékaře, zda je pro Vás lymfomasáž nebo vůbec masáž vhodná. Jako prevence je zde však lymfatická masáž vynikající.
Máte-li vysoký tlak, lékař poradí nejlíp, stejně tak, když jsou zvětšené mízní uzliny, při hyperfunkci štítné žlázy a podobně.
V těhotenství je kontraindikována lymfomasáž dolní poloviny těla, ale klidně si nechte hýčkat ruce, hlavu i obličej :-).
Lymfodrenáž se používá ke zmírnění a léčbě otoků, to je spíše lékařská záležitost, ale pokud jste si hnuli s kotníkem, máte ho v pořádku, ale nechce splasknout, je to případ pro lymfomaséra.
Lymfatickou masáží je možné také zmírnit migrénu.

Detoxikace organismu a posílení imunity

Největším přínosem lymfatické masáže je očista těla a tím posílení imunity. Tělo se snadněji vyrovnává se zátěží z životního prostředí i s psychickými vlivy. Vedle vyhlazení kůže může být snížení váhy a celkové omlazení příjemným vedlejším účinkem.